Vzpomínky a noví začátek...
Tohle, jsem začala psát, předevčírem. Ale, pořád jsem to neměla dodělané, až ted to mám. Znáte to, někdy nápady, najednou nepřichází. Je, to opět jednorázová povídka. Já vím, někteří, už epizodu, která má být v pondělí viděly. Hold, nestihla jsem to napst, dříve...Takže, je to zkrátka tady, ted. Doufám, optět, že se vám to bude líbit. PS: Velice se omlouvám, za případné chyby. Bylo to právě, když jsi zkoušela svatební šaty...Smutek jí přepadl, když si uvědomila, že její matka nebude tam. Nikdy, ji, neuvidí, v jejich šatech šťastnou se s vím mužem, nebo spíše snoubencem, kterého si brzy vezme. Najednou začala mírně plakat. Jako by věděl, že se něco děje. Ahoj. Ahoj...Kde pak jsi? Miláčku, jsi v pořádku? Stalo se něco? Vypadáš, jako by si byla smutná, nebo snad plakala? Chceš abych za tebou přišel? Vždy zavoláš, když tě potřebuji. "Mírně se usmála". Jsem jen něco šla zařídit a...Uvažovala jsem, jaké by to bylo, kdyby tě mohla vidět má matka. Jsem si jista, že by tě milovala......