Tiše pláče a je vyděšená...Castle FF 02

Zde pro vás mám pokračovaní povídky, minulé: tedy... Tiše pláče a je vyděšená 02. Já, doufám, že se vám bude i tentokráte líbit. Děkuji všem, co to čtou popřípadě i zanechají komentář. :)

V případě, že jsi nečetl číslo jedna. Můžeš tak učinit zde |1|

Název: Tiše pláče a je vyděšená (02)

Rating K, T zatím

"Alexis jsi v pořádku?" "Jo jen mě to trochu zaskočilo vše" "Chápu podívej se, ani pro mně to není lehké, ale miluji tvého tátu moc...a přiznávám, když jsem slyšela o tom dítěti, vyděsilo mě to trochu, ale pak jsem pochopila, že je to nejkrásnější věc, která se mohla stát. Jednou, jsem vždy chtěla být matkou. Ale když, mi umřela máma...tak jsem tu možnost ihned zavrhla, až dokud jsem nepotkala tvého otce. On, mi ukázal, že život jde dál, že musím zapomenou na minulost...Tedy ne, že bych úplně zapomněla na to, co se stalo a na sou matku. Jen to prostě, už není priorita číslo jedna. Teď jich mám víc. A chci taky, aby si věděla, že to dítě, neohrozí vztah mezi tebou a tátou. Vždy, tě bude mít rád, i kdyby si byla hodně daleko. A já, budu tady, kdykoliv to budeš potřebovat...vím, že nemohu nahradit tvou matku, ale pokusím se ti vždy pomoct, jestli budeš chtít. "Díky Kate, myslím, že jsi opravdu to nejlepší, pro mého otce. A budu se snažit, být dobrou sestrou." Kate se tiše usmála na ní. "To, už jsi Alexis." zašeptala.

Oni nakonec objali se navzájem. Jako Martha vběhla do pokoje. "No zlatíčka, přinesla jsem vám čaj a vodu. Je vše pořádku tady?" "Oh, samozřejmě že je." Alexis také přikývla. Díky, za vodu...měla jsem docela žízeň." "Je to čas, jít Alexis. Odpočiň si Kate, a nedělej žádné hlouposti. Už jen kvůli děťátku. Zítra tady opět přijdu a neboj se, Rick, bude nakonec v pořádku uvidíš. A všichni budeme šťastni. "Děkuji, ti Martho, za povzbuzení." Marta stiskla, ji polibek na čelo...Alexis na tvář, než odešly domů.

Kate, zkoušela utřídit své myšlenky, které ji momentálně bloudily hlavou. Snažila se na chvíli usnout, aby si odpočinula. Ale nešlo jít to tak lehce, jak si představovala.

Když, se jí to konečně podařilo, bylo to stejně jen na chvilku a když se probudila vypadala velmi sklesle a unaveně. Dotka se svého břicha, a lehce ho pohladila. "Víš, miláčku, nečekala jsem, že to přijde tak brzy, ale jsem ráda, že jsi. Budu se snažit, být tou nejlepší matkou na světě. Kdyby tu byl tvůj tatínek teď, jistě by byl velmi šťastný." Slza ji uklouzla po tváři. Ale pak znovu pokračovala. "No on, je možná trochu blázen, ale já ho miluji a to moc"

Povzdechla si...Dva týdny, nemohu uvěřit, že je to dva týdny. Ani, jsem si to neuvědomila.

Ach, jak moc mi chybíš Ricku. Snad jsi v pořádku, protože jestli ne, nevím zda to bez tebe vše zvládnu. Až teď, jsem pořádně uvědomila, jak moc a slině tě miluji.

Pokusila se zastavit své další slzy a uklidnit se, nechtěla se rozčilovat, hlavně kvůli děťátku, které čeká. Věděla, že to pro něj není dobré...doktor říkal, že má odpočívat a mít klid. Dlouho, ji ještě bloudily různé myšlenky hlavou, dokud to nezvládla již a usnula vyčerpáním a únavou.

Probudila se druhý den, bylo již kolem 11 ráno. Včerejšek ji natolik vyčerpal, že nakonec usnula i když byla stále neklidná i v spánku. Martha, přišla do pokoje zrovna, když Kate měla telefon v ruce a snažila se, zjistit něco nové. "Drahoušku, měla by si odpočívat a nerozčilovat se zbytečně. Vím, že můj syn tam někde je a brzy ho najdou a vše zase bude jak má." Marta ji dala lehký úsměv. "Pověz mi, jak se dnes cítíš?" "Je to mnohem lepší. Ale chybí mi Rick. Co když...." " Pšššt, neříkej to ani na to nemysli...Bude v pořádku uvidíš." "Jsem ráda, že jsi tady." Povídaly si docela dlouho...Později tam přišel Jim, její otec a pak i Lanie. On a Martha také Lanie se ji snažily utěšit...dokud Kate, neusnula. Nechaly ji odpočívat a odešly.

Všem se omlouvám, za případné chyby. Jsem ráda, pro všechny, co to přečetly, až do konce. :-* :-P Vím opět trochu krátké. :D Ale, zase lepší něco, než nic. Další kapitola, bude velmi brzy, doufám. Záleží jak stihnu psát. :D