Tiše pláče a je vyděšená...Castle FF 03

Je tu další, tedy 3 část...Tiše pláče a je vyděšená. Já, doufám, že se vám i tato část bude líbit. Děkuji všem, co to čtou popřípadě i zanechají komentář. :) Jestli se vám něco nenbude ukazovat, nebo to bude blbnout. Je mi moc líto, blog pár dní trošku zlobí. Tak když tak na to zkuzte, kliknout vícekráte a pak to snad opět naskočí. :) No já vás tedy nechám již číst. :-)

V případě, že jsi nečetl číslo jedna či dvě. Můžeš tak učinit zde |1|_|2|

Název: Tiše pláče a je vyděšená (03)

Rating K, T zatím

Konečně nastal, ten den, kdy doktor navrhl, že Kate, muže jít domů. Skleslá vybledlá a unavená, pobalila se, Martha na ni čekala venku a odvezla ji do podkroví. Ihned šla do pracovny posadila se na židli a uvažovala, co může dělat dál.

Všimla si fotky, na které byl Rick, Alexis a hned vedle fotka jeho a Kate, první čas spolu v Hamptons. Zavřela oči a vzpomněla na ten den...

Bylo krásné dopoledne Rick psal ve své kanceláři na chvíli, no ona ho nechtěla rušit, ale docela se nudila. Seděla a popíjela kávu. Dokud Rick, se nepřiblížil zezadu, objal ji tiše. "Hej, neměl jsi ještě psát." "Ummm, jo, ale to může klidně počkat. Teď chci, jít na procházku po pláži, s touto velice krásnou dámou." Věnovala mu sladký úsměv. "Ale nechci, aby si kvůli mně zanedbával práci" "Neboj se, doženu to jindy." "Pojď, vezmi si plavky. Jdu se taky převléct, za chvíli se sejdeme tady." Oba odešly, převléct se. A nakonec společně s ruku v ruce, šly oba na pláž. Procházely se dost dlouho radovaly se, dělaly si legraci, stříkaly na sebe vodu zaplavaly si a užívaly si tohoto nádherného dne. Kate, si přála, aby to nikdy neskončilo a mohly takhle být navždy. Potom se převlékly oba, Rick, ji pozval na večeři do restaurace. "Byl to nádherný den i večer, už dlouho jsem se tolik nepobavila." "Jsem rád, že se ti to líbilo. Miluji tě". On políbí ji tiše a sladce, tu noc si to pořádně ještě užily...a nakonec usnuly oba v náručí spokojeni a nasyceni.

(Tadáááááá...zde již se dočkáte Ricka)

Matha a Alexis, okamžitě běželi k Rickovy, hned po tom, co jim zavolal doktor... "Hej, tati." Alexis ho velmi silně objala. "Jsi v pořádku? Tolik jsem se bála, stejně jako babička." "No, to je pravda velice jsme se o tebe bály. Měl jsi také vidět Kate, byla celá strachy bez sebe, nevěděla jak dál. Snažila se tě najít všude. Ještě jsme ji nestihly říct, že jsi tady. Půjdu ji zavolat".

"Jsem celkem v pořádku, jen mě trochu více tlačíš a ta ruka, docela bolí a taky trochu záda. "Promiň tati." "V pořádku zlatíčko, to nic...Nechci, aby jste volaly, Kate. Chtěl, bych jí překvapit. Doktor říkal, že jsem měl veliké štěstí, že se mi nic vážné nestalo a mohu jít domů." "Jsi si jistý. Richarde." Zeptala se Matka. "Jasně že jsem. Jdeme." "Dobře tati, jak si přeješ." Posbíraly vše a odešly. Doktor, jim dal ještě nějaké léky, pro něj. A nařídil mu odpočinek. Dorazily do podkroví, přibližně za půl hodiny. Kate, právě seděla v pracovně, v ruce držela Rickovu fotku. A utírala si slzy s očí. Tolik, ji chyběl, bez něho její život byl nudný.

Prvně si myslela, že vidí přeludy již a zbláznila se. Ale pak všimla jsi jak na ní promluvil. "Kate, jsem tady". Vyběhla s křesla a objala ho velmi silně...div že ho nerozdrtila. "Umm, víš Kate...moje tělo a ruka trošku ještě bolí." "Omlouvám se, zlato." Stiskla mu lehký polibek na čelo a usmála se na něj. Vzala ho za ruku a vedla ho k pohovce. "Tady sedni si a odpočívej. Chceš, chce něco k pití? Nebo máš hlad." Martha a Alexis se zasmáli, na reakci Kate. A pak šly obě po schodech nahoru, aby je nechali chvilku osamotě. "Hmm, díky, ale ne. Jediné, co chci si jen ty. Sedni si prosím zde. Je mi líto, co se stalo Kate. Takhle jsem si rozhodně naši svatbu nepředstavoval." "Já vím, to jedno. Nejdůležitější je, že jsi v pořádku a v bezpečí již. Nedovolím už, znova aby se ti něco stalo." "Miluji tě"...Rick řekl ji a políbil něžně na rty. "I já tebe" "Jsem ještě trochu unavený. Chci si jít lehnout, jestli ti to nevadí." "Ne to je v pořádku. Jdi! promluvíme si pak ještě." "Určitě." "Jo jen jdi." Odešel do ložnice a lehl si a usnul.

_________________________________________________________________

Já vím, říkate si, zase je to kratší. Já, ale dělám, co mohu. Takže se budu snažit, velmi brzy napsat další kapitolu. Nevím to jistě ještě, ale uvážila jsem, že možná další kapitola bude rozdělena na 2 části a ještě možná dám i epilog...ale jen možná. Jisté to není. Uvidíme, ještě jak mi půjde psaní. :-) :D Jestli je tam nějaká ta chyba. Moc se za ni omlouvám. A jen tiše doufám, že se vám to tedy líbilo. :-) A jsem moc ráda, jestli jste to oprěvdu dočetly, až do konce.