Nechci to dítě: Epilog, první půlka

A je to konečně tady, Epilog přichází...Tak dobrá moji Milí, jak jsem tak koukala...Uvědomila jsem si, že tento Epilog je delší, než jsem myslela. :D A tak, jsem nakonec dospěla k názoru, že jej, raději rozdělím na dvě části. Bude to lepší a přehlednější. :D Stejně, by se do té jedné, části nevešel. :D Budiš, dost povídání...už vás nechám, užíjte si první část tohoto Epilogu...Snad se vám bude líbit. A chtěla jsem vám ještě, velice poděkovat, za to, že jste četli mé povídky(Fanfiction). A doufám, že se vám budou líbit i ty další, které snad v budoucnu napíši. Ještě jednou vám všem, moc děkuji! :-)

Nechci to dítě: Epilog První polovina

Hodnocení: Tato kapitola je hodnocena K,T

V předchozí části...

"Miluji tě." Aniž si uvědomila, vyhrkla to rychle ze sebe.

"Kate, nemusíš…" Umlčela ho polibkem. "Ale já chci, říkat to, protože je to pravda."

Vzala jeho ruku do své a pokračovala. "Rick, poslouchej, já vím, že občas to prostě pokazím, možná to bude tím, že jsem nikdy neměla vážný vztah. A teď, když ho konečně začínám mít, cítím, že nevím, jak na to"

"Neboj se Kate, máš mě a já ti ukážu jak na to. Budu ti vždycky pomáhat a budu s tebou. Společně, ty a já, to dokážeme."

"Jsi si jistý, že to je to, co opravdu chceš." "Ano jsem stoprocentně jistý." Políbil ji na rty sladce. "Pojďme dovnitř." "Pojďme." Pomohl jí opatrně vstát, než se vydali dovnitř.

Více v celém článku...

---

Epilog

O pět let později

"Je čas jít spát kámo." "Ne, já nechci spát, chci počkat na mámu." "Hele je fakt pozdě, musíš jít spát. Ráno budeš rozmrzelý, jako minule, pamatuješ." "Nechci spát, mamá mě vždy ukládá do postele i s tebou. "Já vím, Jamesi. Vypadá to, že maminka se dneska opozdí."

"Je mi jedno, jak dlouho budu čekat. Ale nikam nejdu." "Jamesi Edgare Castle! Teď vážně, je opravdu pozdě. Nebudu to říkat znovu, jdeme okamžitě do postele." S povzdechem nemohl nic jiné, než souhlasit. "Dobře tati." Rick vzal syna do náruče a vedl ho do svého pokoje.

"Tati, řekneš mi, jak to bylo s mámou a tebou. Hádaly jste se někdy?"

"Ale, co jsou tohle za otázky…Tak dobře, něco ti povím. No jo, pravda je, bojoval jsem, až do poslední chvíle, aby tvá máma nakonec, přiznala, že mě miluje a bude semnou. Ale nelituji, ani jediné chvíle, kterou jsem ztratil, abych jí získal. Protože teď jsem velmi šťastný. A ano, občas jsme se i hádaly. Ale vždy jsme to spolu vyřešily. Nejroztomilejší chvíle byla, když jsme se vzaly a pak, když si se narodil ty."

Podíval se na svého syna a stiskl mu pusu na čelo. "Mám tě rád synu, chci, aby si to věděl." "Já tebe taky tati. A kdy myslíš, že dneska přijde máma?"

Bylo slyšet, jak se dole dveře otevírají. "Aaaa, myslím, že je tady. Takže tvé přání se splnilo. Uložíme tě společně do postele."

Kate si odložila kabát a tašku a jako první běžela do pokoje svého syna. Jen, co vešla do pokoje a zahlédla svého manžela se synem, nedokázala se ubránit úsměvu.

Rychle šla k nim a objala je pevně. Nejprve políbila rychle svého manžela a pak i svého syna.

"Ahoj, miláčku. Máma se dneska trochu opozdila, ale teď jsem tady. Víš, že si nenechám nikdy ujít, dát ti dobrou noc. Chceš, abych ti přečetla pohádku?" "Ano, prosím!" "Dobře jdeme na to." Po pár minutách konečně vybraly tu správnou knihu a Kate začala číst. Po chvilce si všimla, že jejich syn již usnul. Dala záložku do knihy, aby věděla, kde skončila a pak políbila několikrát svého syna na čelo, velmi opatrně, aby nedošlo k probuzení.

Opatrně oba vyklouzly z pokoje, ale předtím ještě, zhasly světlo a zapnuly malou lampičku, tak jako každý večer.

"Miláčku, je všechno v pořádku? Vypadáš dneska nějak jinak? Celá tak záříš. A pořád se usmíváš." "Jinak? Možná proto, že jsem konečně šťastná. Mám skvělého manžela, úžasného syna. "To není, jen tím, cítím, že je tam ještě něco jiné."

Stoupla si před zrcadlo, oddělala si tričko. Rick sledoval ji v úžasu. Dívala se na sebe chvíli a pak ruku položila na břicho a pohladila ho několikrát. Zablikal očima párkrát, když si uvědomil, co je jiné dneska.

Rychle vstal s postele, kde byl, přiběhl k ní, otočil ji k sobě. "Kate, je to to, co si myslím…Jsi těhotná?" Políbí ho něžně. "Přišel jsi na to!" "Jak dlouho o tom víš?" "No vlastně včera večer, jsem si to oficiálně potvrdila, i když jsem měla, už pár dní malé podezření. Chtěla jsem najít vhodnou chvíli, jak ti to říct a zdálo se mi, že teď je správný čas. Vím, neplánovaly jsme to, ani jsme o tom nemluvily, jako minule,(zasmála se) ale stalo se…Mohl by si, už něco říct. Jsem nervózní, když nic neříkáš."

"To jen proto, že jsi mě trochu zaskočila." Políbil ji se vší láskou. "Jsem velmi šťastný ani nevíš jak moc, sice stále trochu zaskočen, ale šťastný. "

"Opravdu?"" Ano, ano, ano! Miluji tě, Katherine Houghton Beckett Castle. Děkuji ti za to, že mě děláš šťastnějším každým dnem, od chvíle, kdy jsme spolu."

Pohladil břicho něžně několikrát. "To já bych ti měla poděkovat, za vše, co jsi se mnou vydržel a nevzdal jsi to." "Miluji tě. Pojďme do postele, jsem utahaná." "Souhlasím." "Rick?" "Ano?" "Jen jsem chtěla podotknout, že to zatím nikomu nechci říct. Bude to prozatím naše malé tajemství. Alespoň dokud nepřekročíme měsíc." "Dobře, jak si přeješ, lásko. Miluji tě!"

Druhý den ráno, se Rick probudil jako první. Přemýšlel nad tím, co se stalo včera. Nemohl se ubránit úsměvu. "Budu táta, opět." Pomyslel si pro sebe. Vždy chtěl velkou rodinu a teď se mu to splnilo, je s ženou, kterou nadevše miluje, má krásného syna a další dítě je na cestě, co víc si přát. Políbil Kate tiše na rty, než se vydal z pokoje do kuchyně. Protáhl se lehce, než zahlédl svou matku již sedící v kuchyni s hrnkem čaje.

"Dobré ráno matko. Dnes je nádherný den, nemyslíš?" Políbil ji na tvář. "Mimochodem, vzpomínáš, jak si mluvila o té roli, kterou jsi vždy chtěla. Neváhej a jdi do toho, myslím, že je to přesně to pravé pro tebe."

"Když myslíš, děkuji synu." Objala ho pevně.

Alexis, držela svůj batoh v ruce a pomalu, scházela ze schodů do kuchyně.

"Ruším snad?" "Dobré ráno dýně. Dneska je krásný den. Ty nikdy nevyrušuješ. Políbil svou dceru na tvář. "Tati jsi v pořádku, nemáš horečku náhodou."

"Jsem v pořádku Lexi. Jenom jsem přemýšlel. Vím jak je pro tebe škola důležitá. Nechci, abys mi někdy vyčítala, že jsem udělal chybu. Víš, jestli chceš jít pořád na Oxford, nebo Harvard, tak jen do toho. V hloubi duše budu stále proti a rozhodně to, hned tak nepřejde. Bude se mi hrozně stýskat, ale časem to snad nějak překousnu. Protože tvé štěstí je pro mě moc důležité."

Objala ho pevně. "Nevím, co se ti stalo, tati, ale děkuji ti, za to, že mi věříš. Mám tě ráda. Musím, už jít nechci přijít pozdě, víš." Políbila ho na tvář, než se vytratila pryč. Martha se po chvilce také rozloučila, říkala, že přijde až večer.

Rick, začal chystat snídani. Všechno dal na stůl, po chvilce zaslechl svého syna. "Ahoj kámo!" Vzal ho do náruče, a pevně přitiskl k sobě. "Tati, rozmačkáš mě." Omlouvám se, jen jsem tě chtěl tolik obejmout. Mám tě moc rád." "Já vím, já tebe taky. Kde je máma?" "Ona ještě spí, co kdybychom ji šly pomalu probudit." "Skvělí nápad tati." Oba opatrně, probudily Kate s několika polibky.

"Dobré ráno, miláčku." "Dobré ráno mami." Protřela si své oči, které stále ještě trochu byly nasáklé spánkem. "Dobré ráno, vy dva." Objala svého syna a políbila na tvář a pak i manžela.

"Snídaně je na stole." Zašeptal Rick!

"Hele, šampióne, co kdyby šel napřed, a mi tě s mámou doženeme." "Dobře." James, vyběhl s ložnice rovnou do kuchyně.

"A teď ti konečně můžu dát dobré ráno, jak se patří." Políbil ji něžně na rty a pak se posunul níž, pohladil břicho několikrát, než stiskl jemný polibek i tam. "Ahoj, maličké, doufám, že se tam máš dobře. Tady je táta, který tě už teď, nadevše miluje."

Kate se neubránila pár slzám, které ji začaly stékat po tváři. "Miluji tě tak moc." "Pojď, je na čase vstávat a jdeme jíst. Připravil jsem, všechno tak jak to máš ráda." Rick, šel první, zatímco Kate, se ještě rychle převlékla. Jedli všichni téměř v tichosti. Občas Rick, udělal nějaký vtip, a tak se s mích rozléhal všude po místnosti. Jen, co dojedly, Rick vše sklidil ze stolu a pak vzal syna nahoru a převléknul ho. Kate, čekala již oblečená u dveří. Oba sešly společně a pak nastoupily do auta, odvedly malého do školky a poté šly společně do práce.

"Dobré ráno kluci. Jak se máte?" Pozdravil je Rick, zatím co Kate hned běžela ke svému stolu. Úsměv měl od ucha k uchu.

"Ahoj Castle. Hmm, co to, že dneska vypadáš tak nějak, já nevím jinak."

"Jinak? Hele, vypadám stále stejně. Jen mám skvělí den, venku je krásně, co víc si přát. Oh! Víš, Jak jsi chtěl ty lístky na ten koncert, na který ses chystal s Jenny a říkal jsi minule, že, už byly vyprodané. Zatahal jsem za pár nitek a tady jsou, přesně poslední dva lísky."

"OMG, díky Castle. To je přesně, to, co jsem potřeboval."

"Jo a tady jsou klíčky od Ferrary, vím, jak moc jste se v něm chtěli projet. Tak jsem si řekl, že na Víkend vám, ho půjčím."

To jako vážně? "Hmm, a proč ne. Stejně, ho teď nepotřebuji, takže v tom problém nevidím. Ale, žádný hlouposti jasné."

"Jasně! Díky, kámo. Jsi nejlepší, já to říkám pořád." Ozval se Espo. "Hele a mě tohle nikdy neřekneš." "No jo, promiň, brácho, ale Castle je prostě Castle." Rick se raději rychle vzdálil ke Kate, nechtěl zbytečně vyvolat nějaký větší rozruch.

Sotva odešel, oba začaly mluvit. "Poslyš, Ryane, nezdá se ti Castle divný, stejně tak Beckett, ani nás dneska nepozdravila. A ty dárky, co to." "Mhmmm, souhlasím. Musíme přijít na to, co se děje. Hele Beckett se usmívá jako blázen, viděl jsi to. Nikdy se v práci, tolik nesměje." "Ty vole, fakt." Oba se snažily přijít na to, co je jinak, ale zatím bezvýsledně.

Konečně nastal čas ji domů, sice dneska případy nebyly žádné, ale horda spisů stačila. Společně si zašly na rychlou večeři, před tím, než jeli domů.

Maličký, byl již doma. Rick se později dohodl telefonicky s Alexis, aby ho vyzvedla. A tak strávily oba odpoledne společně. Jenom, co otevřeli dveře, James k nim ihned běžel.

"Mami, tati!" Chlapec je objal pevně."Ahoj, kámo. Jak bylo s Alexis?"

"Skvěle, vzala mě na zmrzlinu a pak se mnou hrála hry a potom, jsme chvilku koukaly na pohádku a měly jsme těstoviny. Ale stýskalo se mi po vás."

"Opravdu?" "Ano, hrozně moc."

"No dobrá Jamesi, je načase jít teď, do postele. Běž do pokoje maminka, za tebou ihned přijde." "Dobře." James se rozloučil s Alexis, a poté, šel rovnou do pokoje, jak mu přikázaly.

"Děkuji, Alexis za to, že jsi dneska byla s ním." "Udělala jsem to ráda, ten malí, je úžasný a tak zábavný, připomíná mi trochu mě, když jsem byla menší." Lexi se usmála při té vzpomínce. "Tak tedy já půjdu, musím ještě něco dokončit do školy." "Dobře, dobrou noc zlatíčko." "Dobrou Lex." Otočila se na ně a usmála, než vyšla po schodech nahoru a rovnou do pokoje.

"Jdu za Jamesem." "Rick si ji přitáhl k sobě a políbil něžně. Když se oddělili, zašeptal. "Dobře. Za chvilku tě doženu." Než odešla nahoru, znovu ji stiskl jemný polibek na rty. "Miluji tě." A s tím vyběhla rychle do pokoje jejich syna. Nechtěla ho nechat déle čekat.

Kate vešla do pokoje. James již, čekal na posteli. "Ahoj. Jsi připraven jít do postele?" "Ano! A táta?" "Neboj se, hned přijde. Víš, že si nenechá ujít dát ti dobrou noc. Pojď, dáme ti tvé oblíbené pyžamo...zatím co budeme čekat na tátu. Kate oblékla Jamese do jeho pyžama a poté, pomohla mu do postele. Popadla velikou knihu, kterou má James nejraději. Sedla si vedle něj na postel a začala číst.

James po chvilce pomalu zavíral oči. Naštěstí, Rick přišel právě včas, aby mu stihl dát dobrou noc. Zasypali jej několika polibky na čelo, než se pomalu vytratily s pokoje.

"Omlouvám se, že jsem se tak zdržel. Ale chystal jsem horkou koupel pro nás oba. Myslel jsem, že trochu uvolnění nezaškodí.

"Mhhmm, rozhodně musím souhlasit." Chytil ji za ruku…Vzal ji do náruče a opatrně odnesl do ložnice. "Rick, já můžu chodit." "Já vím, ale chci, abys měla veškeré pohodlí." Políbil ji na rty. "Už vím, proč tě vlastně tak miluji." Pomohl ji do vany. Oba se tam usadily na chvíli. Rick pohladil něžně, břicho několikrát. Když cítily, že spánek vítězí nad nimi, oba se opláchly, usušily a ulehly do postele, schouleni k sobě.

Vpřípadě, že jsi se ztratil v příběhu, doporučuji ti přečíst alespoň předchozí kapitolu

Předchozí kapitola.

Pokud máš, ale zájem o celý příběh, tady dole, najdeš všechny kapitoly až do čísla 11!

↓

1|2|3|4|5|6|7|8|9|10|11-1|11-2|