Kde jsi, zlato?

Každý s vás jistě viděl, Promo na další epizodu. Já prostě neodolala jsem a musela napsat tuto FanFiction. Je to tak, prostě v mé hlavě to bylo a tak jsem to sepsala. A konečně dneska dokončila. Je to spíše možá trochu AU. Doufám, že se vám bude líbit...Myslím, že to není zase, až tak zlé. Opět, je to jednorázové. No už vás nechám, aby jste si to přečetly.

CZ: Kde jsi, zlato?

AJ: Where be baby.

Hodnocení: T

Začínalo to jako normální den...Jako jeden s těch lehkých případů, ale pak to šlo vše do háje. Případ se začal příliš komplikovat...a Kate, jako naschvál celý den nikde...

"Hej, už jsem ji viděly, či máme něco v případě?", zeptal se Rick. "Ne, nic nové a vypadá to že Kate, zmizela. Nikde ji nemůžeme najít". "Nezvedá mobil." "Kdy si ji vlastně viděl?"

"Dneska, nad ránem. Nechala poznámku na stole, že ně něco přišla a že jde do práce." "Sakra," povzdechl si Castle. "Hej, jistě bude v pořádku najdeme ji uvidíš."

"Víš, co", ozval se Espo "mel by si jít domu kámo" "Stejně dneska, už nic nevymyslíme." "A ty potřebuješ trochu odpočinu."

"Ne, už nikam nejdu...byl jsem se převléct, to stačí a budu tady, už dokud ji nenajdeme. "Fajn, dobře, dobře."

Více v celém článku

---

Seděli tam stále zkoumaly, jestli něco nepřehlídli, ale nic nové nenašly. Hodiny ubíhaly a ubíhaly. Všiml si, že už je to 4 ráno, a on ani nezamhouřil oko.

Jediné co chtěl, je Kate...jeho drahou Kate, držet ji pevně a říct ji jak ji MILUJE. A že, nic víc nechce, než dát ji pořádnou koupel a pak masáž.

A nakonec šeptat, ji do ucha, že vše je, už v pořádku, že se, už nemusí bát, on ji ochrání vždy.

"Tak jak to vypadá? "Ještě pořád nic, je nám líto". "A ty, našel jsi něco?" "Ne, nic zatím." "Sakra, proč jen nevzbudila mě, abych šel sní". "Hej, nemůžeš za to výš, jak je Kate tvrdohlavá."

"Já vím, ale je to tak frustrující, že nevím, co sní je." "Jestli by se ji něco stalo, nezvládnu to." "No tak fuj, přestaň s těmi myšlenkami, najdeme ji a jistě bude v pohodě. "Je to kate, ona se o sebe postará"

"Hmm" zamumlal Castle a pak odešel, pro Kávu.

Byl tam...a jako obvykle chtěl nalít dvě kávy jednu pro ni a jednu pro něj. No pak si uvědomil, že ona tady ještě není. Jeho tvář klesla a vypadal velmi smutně.

Povzdechl si opět, protože všechno tam mu připomíná Kate. Dokonce, jako by cítil i její vůni. I káva byla hnus, bez ní.

Celý den stále nic a nic. Opět se blížil večer a Castle tam stále seděl u jejího stolu, a jen čekal, jestli náhodou nebude něco nové. Ryan a Espo na něj občas mrkly...Vypadaly také sklesle, když ho viděly, protože nevěděly, jak jinak mu pomoct a navíc je také trápilo, že o Kate nic neví. Dokonce i Gates si povzdechla, že stále nic nemají. Tento den uběhl jako nic...Bylo to tři ráno a Rick, stále sedí v kresle Kate. Vypadá to, že snad na chvíli usnul.

"Tak víme, už něco". "Pořád nic" "Hele měl by si jít fakt, domu trochu si odpočinout a tak...Kdyby něco hned ti zavoláme." "Díky kluci, ale nechci, stejně bych neodpočíval. Lepší, když jsem tady a můžu něco dělat." "Fajn, chápeme." "Ten chlap, je ale tvrdohlavý" oba najednou řekly". Seděl tam, opět, skoro až do odpoledne.

"Kde je?" Zeptala se Gates? "Šel si pro kávu. Sedí tady už 2 noci, skoro." Vypadá unaveně a vystresovaně." "Půjdu za ním"

"Pane Castle". "Ano, je něco nové?" "Ne bohužel zatím nic moc." "Podívejte se, najdeme ji. Ale pro vás bude lepší když, půjdete domů trochu si odpočinout. Každý na tomto případě pracuje jak se jen dá. A navíc vaše rodina vás také potřebuje. Jděte domů, hned teď. To je rozkaz. Slibuji, že jen se dozvíme něco nového zavoláme vám."

"Ale... Žádné, ale jdete domů, trochu spánku vám neuškodí. Navíc, to samé by řekla i Detektive Beckett. Přeci nechcete aby vás viděla v tomto stavu, (až bude zpátky)" "Vím, že vám chybí a chcete ji zpátky, to mi všichni, ale takhle ji nezískáte." "Dobře půjdu, ale kdyby něco ihned mi zavolejte, chci to vědět jako první." Slibuji pane Castle, že zavoláme hned jak něco bude...a teď jděte.

Odešel se ze skleslým výrazem, zklamaný, že stále nic nové. Ale Gates měla tentokráte pravdu. Doma si dal, rychlou sprchu a převlékl se.

"Hej tati konečně tě vidím. Tak, už máte něco nové?" "Ne zatím nic..Gates mě vyhodila a chtěla, abych šel na chvíli domů." " Tentokráte má pravdu, koukej vypadáš unaveně a bledě. Měl by si něco sníst a pak si chvíli lehnout."

"Díky, zlato...Ale nemám chut na jídlo ani nic jiného". "Ani na naše těstoviny, které děláme vždy společně? Podívej tati mám nápad. Vzala ho za ruku a vedla do ložnice. Hezky si tady lehni, trochu se prospi..A já mezi tím udělám těstoviny a pak se spolu najíme." Viděla jeho výraz, který říkal...díky, ale zároveň, chci být vzhůru jestli budou volat. "Hele slibuji, že jestli zavolají nebo něco, dám ti ihned vědět jo." Stiskla mu pusu na čelo...a pak šla směrem do kuchyně.

"Tati probudit, hej slyšíš mě." "Alexis", podíval se na ni trochu vyděšeně a zmateně. "Večeře je na stole. Pojď, musíš něco snít. Umm, páni musel jsem na chvíli asi usnout co". "Jo spal jsi, asi přes 2 hodiny, je to 4 odpoledne." "Hmm, udělalo mi to fakt dobře." Protáhl se pořádně.

"Volal někdo?" Zatím ne, je mi líto". Pojď, jdeme, než to vystydne." "Dobrá tedy, už jdu."

Seděly oba spolu u stolu, jako za starých časů. "Mmm, je to opravdu vynikající zlato." "Jsem ráda,že ti to chutná. Chceš ještě?" "Ne děkuji zlatíčko mám dost." "Měl, bych jít." Ne, tati jdi si ještě lehnout, potřebuješ to. Oni, zavolají, kdyby něco." Alexis...Udělala na na něj své psí oči. "Umm poslouchej, vím jak moc ji chceš tady... já babča i ostatní taky. Neboj, se ona bude jistě v pořádku tati. Ale, já nechci aby se ti něco stalo, proto jdi si na chvíli ještě lehnout jo. Mám tě rada jasné. " "Vím, máš pravdu, pokusím se, dobře."

On dal ji pusu na čelo, předtím, než odešel do své ložnice.

Jako právě telefon zazvonil a on skoro málem upadl z postele. Jeho oči ještě skoro v polospánku a jeho tělo stále unavené. Hej, Castle našly jsme ji. "Kde je? Je v pořádku?" "V nemocni"

Cože, dobře, hned jsem tam. On, zavěsil a tak rychle jak jen mohl, oni ani nestihly domluvit. Popadl mobil kabát a rychle utíkal s podkroví pryč.

Ryan a Esposito tam již čekaly. Je tam...No necháme vás. Gates, nás volá. Dobře, díky kluci.

"Ahoj, jsi v pořádku? Víš, hrozně jsem se bál o tebe." "Vím Ryan a Espo mi říkaly. Rick ona chytila ho za ruku a propletla prsty s jeho. Tolik mě to mrzí, měla jsem tě probudit a ne chodit tam sama. Jsem tak hloupá někdy a taky tvrdohlavá. Nechtěla jsem tě vyděsit." "Ššššš" on umlčel ji polibkem. "Už je to pryč stalo se a já jsem tady. Jsem s tebou a je jedno co se stalo, hlavní je že jsi tady". "Není ti nic? Co říkal doktor?". "Že jsem v pořádku. Jen zápěstí je trochu bolavé a mám pár dní odpočívat a bude to dobré." "Jsem rád, že to není nic vážně." On políbí ji na čelo.

"Takže, můžeme jít domů? Víš musím se ještě o někoho postarat." On usmívá se na ni jako blázen. Ona ho plácne na rameni."Auuu, za co to bylo." "Za smích....Mimochodem dokážu se postarat o sebe i sama." "Jo já vím, že vždy děláš vše sama. Ale tentokrát ne, jsem tady a budu se o tebe starat dokud se nebudeš cítit lépe....Miluji tě, víš". "Vím, já tebe taky."Zrovna, když se chystal políbit ji, doktor zaklepal a vstoupil.

Dobrý den, nebo vlastně spíše večer. Z dovolením, můžete počkat venku přišel jsem zkontrolovat pacientku. "Ne to je v pořádku doktore, to je můj snoubenec, Rick. Nevadí mi, že je tady"

"Och, omlouvám se" "Pak je to v pořádku, posaďte se. Tak, jak se cítíte? A vaše ruka?

"Je mi lépe...ruka trochu ještě bolí, ale není to tak hrozné...Myslíte si, že můžu již dneska domů?" No, podle mě, vypadáte dobře, a vaše ruka,je pravda, že bude ještě pár dní bolet, ale měla jste velké štěstí. Pokud, my slíbíte, že bude odpočívat, jak jsme se dohodly, tak pak můžete jít domů. "O to se postarám osobně doktore, nebojte se." Rick, dal ji jeden ze s vích úsměvů, které miluje. Ona, mu úsměv oplatila.

"Vy dva jste tak roztomilí. No máte štěstí, že máte takového skvělého přítele. "Oh, ano to teda mám", zašeptala Kate. No, v tom případě, nechám vás tady, na chvíli než vám přinesu papír na propuštění a léky proti bolesti. Můžete se zatím obléct. Jistě děkuji vám, doktore.

"Tak vypadá to, že půjdeme domů. Jsem tak rád, že to opravdu není nic vážné." "Jo to já jsem taky".

Zastrčil ji pramen vlasů za ucho. On políbí ji jemně na rty a pak ji pomůže obléct se.

Mezi tím, doktor je již zpátky s papírem i s léky. "Tak, tady to vše je. A nezapomeňte odpočívat. Och, abych nezapomněl, zastavte se tady příští týden, abychom ještě zkontrolovaly vaši ruku, zda se hojí dobře. "Jistě, to udělám, děkujeme pane doktore. A konečně zašeptaly najednou "Pojďme odsud."

Konečně jsou doma, kde na ně čekala Martha i Alexis. Obě hned, byly tolik šťastné, že Kate, je v pořádku. "Drahoušku, jsem tak ráda, že tě vidím. Ještě, že to nebylo nic vážné" Marta jí ihned objala a pak i Alexis. "Chci si lehnout. Jestli vám to nevadí". "Samozřejmě, že ne drahá, je to pochopitelné. Jen jdi a odpočni si, potřebuješ to." "Děkuji vám." Ona odešla směrem k ložnici stejně jako nakonec i on.

"Tolik, jsem se o tebe bál, miláčku. Nesnesl bych, kdyby se ti něco stalo" "Pst, já vím, už jsem, ale u tebe a bude to teď dobré uvidíš, sám si to říkal. "Jo máš pravdu, Miluji tě tak moc, Kate. Už nikdy, mě prosím takto neděs jo." "Pokusím se, dobře" Usmála se na něj. Jo a Gates mi dala pár dní volna, prý mám odpočívat." "Líbí se mi to...A já se budu hezky o tebe starat." "Hmmm, už se na to moc těším."

"Jsem tak utahaná." "Mmm, pojď sem." Ona táhne ji k sobě velmi, velmi blízko, její hlava spočívá na jeho rameni. On stiskne, ji jemný polibek na čelo. Oba se cítí tak skvěle, a po chvíli je stejně spánek nakonec přemohl.

Bylo to 4 ráno, co Rick se probudil, když slyšel hlasy a pohyb. "Kate, probuď se, no tak Kate, probudit. Kate, se probudila s velkým trhnutím a koukala co se stalo. "Hej šššš, jsem tady měla jsi jen noční můru. Všechno je v pořádku. " On opět stiskl ji pomalý a lehký polibek na rty. Bylo vidět, že je celá ztuhlá. "Otoč se", přikázal. Udělala co řekl. "Udělám ti vynikající masáž, aby si se trochu uvolnila."

"Mmm, to je opravdu tak příjemné. Děkuji ti zlato." Po chvíli se otočila z pět. "Mmm, tak co, cítíš se lépe miláčku?" "Mnohem, mnohem lépe." Ona políbila ho velmi silně. "Děkuji ti", zašeptala mu. "Jsem moc ráda, že tě mám. Nevím co bych bez tebe". On hodil na ní jeho bláznivý a sexy úsměv, stiskl ji na rty pár polibků, hladil jemně její vlasy...a čekal, dokud opět klidně neusne.

Nakonec byl klid pak...až do rána, kdy se probudila s úsměvem na tváři. Nemoha jinak než, sledovat ho chvíli jak spí, vypadal tak strašně roztomile, jeho vlasy rozcuchané. Miluje občas dívat se na něj, samozřejmě nikdy, mu to neprozradila i tak je jeho ego, už dost velké. "Koukáš na mě jak spím"...zašeptal Castle. Ne, je to je právě (koktala mírně) před minutkou asi jsem se probudila. takže si nefandi jo." "Opravdu?" Hodila na něj její vážný pohled. "Fajn, vyhrála jsi.. A teď začneme od začátku...Takže, dobré ráno, lásko" "Dobré ráno i tobě". Daly si rychlí polibek..."Mmm víš, líbí se mi takovéto probuzení. Když tě vidí vedle mě, můj den vypadá hned lépe." "Awww, si tak sladký občas...teď pojď, protože pravda je, že mám docela dost hlad, víš. "Dobře, uděláme to tak...Nachystám snídani, zatím co ty budeš odpočívat ještě." "Můžu ti pomoct, nevadí mi to, jsem v pořádku." "Vím, lásko, ale chci, aby sis své volno užila a hezky si odpočinula." Objala ho pevně a zašeptala. "Ach, si tak, úžasný."

Jeden rychlí polibek před tím, než šel do kuchyně. On, nachystal, vše co měl." Ahoj Kate tady." podal ji podnos s Kavou, tousty a palačinkami a s léky. "Mmmm, voní to nádherně, už dlouho jsem neměla snídani v posteli." Jedli nakonec mlčky, ale společně s občas vyměněnými polibky. "Bylo to úžasné, zašeptala mu do ucha." "Jsem velmi rád, že ti chutnalo." Odnesl podnos, aby vše poklidil...Ale když se chystal zpátky do postele, za Kate...zazvonil zvonek.

"Hej". Jen co otevřel Lanie rychle vběhla dovnitř. "Jak ji je? Víš, včera jsem ji nestihla vidět, už."

"Je v pořádku, trochu unavená, mírně bolavé zápěstí a musí odpočívat. Ale doktor říkal, že za pár dní bude zase jako rybička. "Uff, oddychla si Lanie. Jsem ráda, že to dopadlo jen takto. Celou noc jsem skoro nespala, jak jsem se o ní bála. Můžu ji vědět.?" Umm jistě, leží v posteli a odpočívá, můžeš dál." "Díky."

"Hej holka tady jsi, víš jak si mě vyděsila stejně tak i Castla. Tolik jsem se bála" "Ahoj, Lanie omlouvám se, to jsem neměla v úmyslu." "Pověs, jak se cítíš?" "Och, už je to mnohem lepší, hlavně když je tu Castle. Víš, Lanie on je tak úžasný, udělal by po mně vše." "Jo, to je vidět..máš prostě sakra štěstí víš. Takového chlapa by bral každý." "Jo to mám": zašeptala tiše Kate.

Castle vešel dovnitř. "Jak se cítíš?" "Opravdu lépe, děkuji ti." "Dáte si něco?" "Ne, díky", řekla Lanie. "Já, taky nic, chtěla bych jen ještě chvíli spát, jestli vám to nevadí. Jsem ještě unavená." Jistě, že ne lásko, chápu." Stiskl ji polibek na čelo a ona celá skoro zčervenala.

Dobrá, je to čas půjdu. Vidíme se potom jo, ale jestli budeš něco chtít, klidně cokoliv, jen volej jo. "Jasně neboj Lanie. Jsem ráda, že jsi přišla:" "Drž se jo." Hej, dávej na ní pozor jasné, jinak uvidíš kdo je Lanie Parish."Zkřížila ruce v bok a dala děsivý pohled. "Neboj se víš že budu, slibuji."

"On přešel opět ke Kate a dal ji pusu rty. "Spi miláčku...potom jestli budeš chtít, můžeme se jít projít. "To by bylo fajn."

"Víš, mohl by sis lehnout ke mě? Cítím se lépe a v bezpečí, když jsem s tebou." "Samozřejmě miláčku." On, lehl si vedle ní políbil do vlasů a objal ji pevně, zastrčil ji pár vlasů za ucho...a šeptal ji něžné věci do ucha. Ona se usmívala. "Jen spi hezky, odpočiň si, udělá ti to dobře. Nezapomeň, že tady budu vždy, pro tebe." "Miluji tě, jasně. Já tebe taky, moc, moc, moc."

Konečně se cítila tak šťastně a v bezpečí. Věděla, že Rick, je to nejlepší pro ni...a že tam opravdu bude vždy, když ho bude potřebovat. Přitulila se ještě více k němu, vdechovala jeho vůni, kterou tolik miluji a nakonec i usnula.

PS:Jestli jsou tam nějaké chyby, pak se velice omlouvám. PPS: Je to, už docela pozdě, tekže půjdu. Jsem docela unavená. Všem přeji dorbou noc. :)