Našly se a zamilovali.

Zde, jsem napsala takovou jednorázovou povídku...(To je to, proč jsem neměla tolik času) Nemá nic společného s Castle...Původně, kamarádka, napsala jendu povídku. Byla velmi krátká, ale hezká...Jen podle mě si zasloužilo, více slov. Řekla jsem ji, že jí pomůžu a napíšu to...Ona souhlasila...A nakonec vzniklo s toho toto. Pevně doufám, že se vám to bude, alespon trochu líbit. Jestli, jsou tam nějaké chyhy, velice se omlouvám. Já, vím je to trochu delší. No, nic nechám vás, už číst, a nebudu vás rušit...

Jednoho pozdního večera šel Dan s Blažejem z hospody. Dan nemohl najít klíče od svého auta, a tak je začal hledat. Najednou před sebou uviděl nádherné stvoření. Říkal si: "Není to sen?" Mohu vám pomoct? Ne, zakoktal se...Já, já jen "tady jsou ty klíče".Hledal jsem klíče, a um... Byl z ní úplně oslepený skoro....Vy tady chodíte, často? Omlouvám, se, že se tak ptám, jen jsem vás tady ještě neviděl. Ne, já mám schůzku, s kamarádkou tady. Jestli mě omluvíte, musím, už jít. Jistě chápu...Počkejte, můžu se zeptat, na vaše jméno, jestli to není tajné. Jsem, Lili...A vy? Daniel, "Usmál se na ni". "Než stihl něco dalšího říct" Ona, již, ale zmizela v dáli.

Bylo to ráno, co se probudil, jako by s bolestí hlavy. Huh, to jsem měl, ale sen "pomyslel si". A po chvíli, mu došlo, že to sen nebyl. Ach jasně, Lili, jméno její bylo, och, byla tak krásná. Kéž, bych ji ještě jednou potkal.

Si blázen a snílek, tak přestaň, už snít, tohle je jen pohádka, kterou ty nikdy nebudeš mít.

Více v celém článku

---

Dny ubíhaly, až opět, jednoho dne, s Blažejem, znovu do hospody zašili. Dali si jen, pár skleniček. Dan, byl docela utahaný, takže se rozhodl, že půjde, už domů. Tak zas příště... Och, omlouvám se "u auta se srazil právě s lili". To je, ale náhoda, myslel jsem na tebe. Opravdu? Jasně...je zvláštní, že tě zase potkávám tady. Já, no vlastně minule se mi tady zalíbilo. Tak, jsem si říkala, že tady budu chodit častěji. Ouu, jasně takže, už raději abych šel, jistě tě už někdo čeká. No vlastně...Kamarádka, dneska čas neměla, tak jsem tady šla sama. Aha, tak co říkáš, kdybychom zašly na skleničku, zvu tě. Víš, znám tady ještě jeden dobrý podnik, je hned kousek odsud. Ne, to se nehodí, jistě už máš své plány. Ne to, ne já, vlastně, jsme chtěl jít už domů. Fajn, když tak hezky koukáš na mě...Tak, jo, jedna sklenička. Fajn "jen jedna".Usmály se na sebe.

Bylo to vlastně více, než jedna sklenička, co si daly. Povídaly si něco o sobě, smáli se pár vtipům. Už, dlouho, se necítil tak skvěle s někým. Ona, myslela na to samé. Koukl se na hodiny...páni, myslím já měl bych jít, je to už 3 ráno, a zítra musím do práce. Pravdou, je, už dlouho, jsem se necítil s někým takto skvěle zašeptal ji tichým hlasem. Už, oba odcházely, a on jí řekl, ji že ji, alespoň doprovodí k autu. Tak, doufám, že zase někdy, se sejdeme...přiznávám, bylo mi s tebou opravdu dobře. Mě také, tak dobrou noc, nebo spíše zbytek noci. I tobě políbil ji na tvář jejích čela se dotkly nakonec sebe. "Chvíli nastalo ticho". Tak, měl bych jí...jo.. Dal ji ještě rychlí polibek na tvář, než zmizel v dáli. Oba s úsměvem, lehly do postele, a usnuly okamžitě.

Sním, a sním, ale možná, to stojí zato. Ne, vždy, ale občas se sny splní.

Bylo to několik měsíců, co se oba scházely a nakonec spolu začaly chodit. Klapalo jim to skvěle, dokonce, se časem k němu u i nastěhovala. Víš, jsme tak ráda, že jsme to spolu zkusily. Díky, že si to nevzdal. To já, jsem rád "Miluji tě zlato". Já tebe taky. Víš, možná není ta správná chvíle, ale uvažoval jsem a zítra, chci, aby si si vzala volno, tak jako já...mám pro tebe jedno překvapení. Opravdu....o co jde, řekni mi prosím. Ne,ne to je překvapení...Dobře, já to teda vydržím, až do zítřka.

On, celý den připravil pro ni nádherně...Nejprve byly v kině, pak procházka v parku a nakonec večeře doma. Miláčku, myslím, že je čas. On, přešel k ní, zavři oči a počkej chvíli. On, sáhl do kapsy a vytáhl to, co potřeboval. Podal ji malou krabičku, kterou právě otevřel. Zlato, vím, neznáme se moc dlouho ještě, ale presto, jsem s tebou šťastný...tak proto se ptám...Vezmeš si mě, prosím? Ona oněměla skoro, když to slyšela. Otevřela oči a pak uviděla ten nádherný prsten....Ano, říkám ano.

Ale víš, asi bych ti měla něco říct...Fajn, co se děje? Něco vážné? Udělal jsem něco špatně? Um, víš, já vypadá, to, že jsem těhotná. Doktor říkal, že asi 3 týdny. Opravdu? Ano, já včera, jsem byla na kontrole, protože, už pár dní, jsem se nějak necítila. A zjistilo se, že je to tak. Vím, asi tě to zaskočilo... já dávala jsem si pozor, ale prostě se to stalo. Chtěla jsem tě tím překvapit a dneska ti to oznámit, ale po tomto, jsem zůstala spíše překvapená já. Hej, uklidni se zlato...Je to ta nejlepší zpráva jakou jsem mohl dostat. Jsem, hrozně nadšený, a nemůžu se dočkat, až uslyším první kop. Vážně, nezlobíš se nebo tak...Ne, jsem moc šťasten...mohu si sáhnout prosím? Jistě, "vzala jeho ruku a dala ji na břicho. On za chvíli sklonil a dal ji tam pusu"...."ahoj zlatíčko...chci, aby si věděl, že táta tě moc miluje". A teď, nasadíme tvůj prsten. Miluji tě, tolik...Já tebe taky, lásko.

Můj sen se, již splnil, jsem šťastný, co více si přát. Přeci jen, jsem hrozně rád, že vše jak má být. Možná, že i pohádka s toho může být.

Uběhlo několik měsíců, chodily na kontroly, užívaly si a byly spolu. Jednoho dne, konečně, doktor jim měl oznámit, co to bude. Nejprve, se chtěly nechat překvapit, ale jak mluvily spolu, uvědomily si, že to nemůžou vydržet, a tak souhlasily, že to chtějí vědět.

Dobře, tak máme štěstí, miminko, je ve správné poloze, takže můžeme zjistit, co to bude. Doktor zkoumal, a pak poukázal, "tak tady můžete to vidět, vypadá to že to bude krásný kluk". Vážně, to je skvělé, už se na něj moc těším. No, podle toho jak koukám, je všechno v pořádku. Takže, se uvidím zase příště. Tady ultrazvuk vašeho Miminka. Děkujeme pane doktore. Oba odešly, směrem domů.

Miláčku, co myslíš, dáme to tady, na lednici, nebo snad jinde? Vážně, chceš to dát sem? Jistě, chci to dát někde, kde to bude hezky vidět, protože miluji sledovat to. Koukni se, je tak malinký a tak roztomilí, už se těším, až budu držet ho v náručí.. Ano, to teda, je, také se moc těším.

Víš, pojď sem "přitáhl si ji k sobě, taky aby oba seděly schouleni na pohovce". Ještě, jsem o tom nemluvily, ale jestli je to opravdu kluk, jaké jméno mu dáme? No, já nepřemýšlela jsem, ještě nad tím. Třeba Tomáš, nebo snad Radek, líbí se mi třeba i Mirek...Co říkáš ty? Já nevím, možná, Marek, nebo Michal, ale i Adam by bylo hezké, nemyslíš? Myslím, že všechny jsou pěkné, ale ještě máme, trochu času, než se rozhodneme. Dobře, zlato, máš pravdu.

Jako naschvál, telefon, je přerušil. Ano jistě, rozumím, děkuji, je to skvělé, souhlasíme. Co se děje Miláčku? Kdo to byl? No, mám dobrou zprávu...vzpomínáš, na to místo, pro naši svatbu, jak se ti tak líbilo. Ano, jistěže...Tak je volné, už na příští měsíc. Opravdu...není to nějaký vtip? Ne, je to pravda. Bude to jistě skvělé, hlavní, je že tam budeš ty. :) Och, zlato, tolik se těším, až budeme spolu. Jo, já taky...Myslím, že je na čase něco sníst? Co říkáš, na Pizzu dneska? Už dlouho jsme ji neměly. Máš pravdu, dokonce mám na ni chut. Ach, ty znáš mě tak dobře. Opřela čelo o jeho. Dobře, jdu ji objednat jo. Miluji tě "políbil, ji na čelo a šel". A tak si nakonec udělaly, klidný zbytek večera.

Co, to je...sakra, "pomyslela si, když dítě ji koplo a pak se jako by pohnulo". Ona otevřela oči a koukala co se děje...Hej, co to děláš? "Dan, mluvil se s vím synem. Omlouvám se, probudil jsem tě, jen jsem mluvil s našim synem o jménech, a uslyšel jsem jak udělal kop a pohnul se, když jsem řekl Adam. Vážně...ano, vidíš udělal to zase. Tak, je rozhodnuto, zdá se, že se mu líbí Adam. Abych pravdu řekla, mě docela taky. Opravdu? Jistě...Ahoj Adame, zdá se, že je rozhodnuto o tvém jméně "usmála se". Kolik je hodin...Ooo asi 5 ráno...nemohl jsem nějak spát...a proto, jsem mluvil chvíli s Adamem. Pojď sem "přitáhl si ji k sobě, aby mohla ležet, na jeho rameni". Šššš, jdi ještě spát, jo. Miluji tě, dobře...Já tebe taky, zlato. Stiskla mu malý polibek, než nakonec oba usnuly.

Konečně nastal, ten den, den jejich svatby. Byly tak nadšení, ale zároveň nervozní. Myslím, že Adamovy se to líbí, protože, už zase kope. Vážně, ukaž...Ach, to je tak sladký, rád ho poslouchám, když kope. Vypadá, že snad jednu z něho možná bude fotbalista. Nebo taky něco jiné, jako třeba Lékař... Jo to je také hezké.

Bylo to všechno překrásné. Sešlo se tam je málo lidí, spíše, jen pár přátel a rodina. Když, si konečně řekly ano, navlékly si prsteny, a políbili se bylo to naprosto ohromující. Oba byly tak nadšení, a šťastní. Hostina probíhala v klidu, byly tam všichni, které tam chtěly mít. A pak, se oba pomalu, vytratily na svatební cestu.

Všechno ubíhalo tak rychle, dny za dnem týdny za týden, až přišel ten den. Dan, byl v práci, a dneska mohl jít dříve domu. Jeho žena, byla doma, seděla na gauči a odpočívala. Miláčku, jsem doma. Ahoj zlato, "ona přistoupila k němu a objala ho". Ouuu, to bolí? Miláčku, co se děje? Myslím, myslím, že je to tady. Co, vážně, opravdu. Jo. Dobře, posaď se tady jo, hned budu zpátky. Přinesl, rychle tašku s pár věcmi. A hned, jeli k doktorovy. Byly na sále pár hodin, ale nakonec, maličký přišel na svět, byl krásný, zdravý a děsně rozkošný. Dan, měl pá slz v oku...podívej se je tááák nádherný. Ano, to je zlato, "zašeptala mu".

Lili, byla na pokoji a vedle ní seděl Dan...Konečně sestra jim, přinesla maličkého...Tak tady je Adam, doktor si ho prohlédl, vypadá to, že je naprosto v pořádku. No nechám, vás chvíli o samotě...Děkujeme. Koukni, se zlato, je tak hezký. Podej mi ho...tady...Ahoj, Adame, tady Máma, "dala mu pusu na čelo", ty budeš naše zlatíčko". Jo, "Dan ho pohladil, po vlasech", tak teď, už tě budu jen rozmazlovat. Hele, ne aby si to přeháněl jo. Koukej na něj, je tak roztomilí, nedá se mu nic odepřít. Hele, zlato, měl by si jít domů, a trochu si odpočinout, potřebuješ to. Jo, ale, nechci tě tady nechat samotnou. No, tak zítra, můžeš přijít, hned brzo ráno, přeci. Tak, dobře máš pravdu, "stiskl ji polibek na rty a odešel pak".

On trávil s ní každou chvíli, co byla v nemocnici, ale pak, večer zase odešel a vrátil se ráno. Mezi tím, doma ji chystal, malé překvapení. No, ahoj, zlato, jak se máš? Mám se dobře...a maličký, je v pořádku: Doktor říkal, že už dneska můžete domů. Vážně, konečně, už se tak těším. On, sbalil její věci, vzal Adama a všichni spolu odešly domů.

Když dorazily všude byl klid. On položil tašku s věcmi na zem a opatrně, řekl Lili aby tady počkala. Co se děje? Nic, jen tu počkej chvilku jo. On odskočil si do pokoje a položil na chvilinku Adama do postýlky. A pak přiběhl k Lili...Kde je Adam? Uvidíš, pojď sem, a zavři oči jo. On vedl ji do ložnice, kde byl malý koutek s postýlkou(kde právě ležel Adam) natřený celý modrou barvou...A nad postýlkou vysely motýly. Můžeš...páni, to je, to, nádhera zlato, moc se mi to líbí. Opravdu, víš pracoval jsem na tom v těchto dnech. Je to ta postel, co se ti tak hrozně líbila, tak jsem ji koupil, a ještě pár věcí pro něj. Ty, jsi tak dokonalý miláčku, "je to nádhera, opravdu", miluji tě. Ona dala mu jeden vášnivý polibek na ryty. Stále ohromená, nemohla uvěřit, co se právě stalo a jak se ji podařilo, najít tak dokonalého muže. Taky, tě miluji, tak moc.

Máš hlad? Ani, ne. Ale no tak, měla by si něco sníst. Pojď sem, Adam teď spí tak jdeme "on táhl ji k sobě pro lehký polibek a pak směrem do kuchyně". Udělal jsem těstoviny, miláčku, máš je ráda (když to tak vezmu vlastně, těstoviny jsou tvé oblíbené jídlo). Takže, si sedni, musíš něco sníst víš...musíš být teď silná, kvůli Adamovy, aby jsme to vše zvládly. Dobře, máš pravdu.

Oni, jedli mlčky a užívaly si jeden druhého. Jídlo bylo báječné, a vše okolo taky. Miláčku, bylo to skvěle, opravdu. No, a teď jdeme rozbalit ty věci pro Adama. Oni, se zabývali věcmi a hračkami, které Dan koupil pro syna a dávaly je na místo a pak zbytek večera, si hrály s Adamem, když se probudil. Bylo to tak nádherné a dokonalé vše. Dobrou noc broučku, "zašeptaly mu, když ležel již čistý, nakrmený, hezky v postýlce a hned po chvilce i usnul". Konečně ulehly do postele...Myslím, si že zítra, bychom mohly jít na nákupy? Opravdu, můžeš? Samozřejmě, vzal jsem si na pár dní volno, jen abychom mohly být spolu. Ty si tak báječný zlato a proto tě tolik miluji. Já vím, já tebe taky. A ty věci, co jsi koupi pro Adama, jsou vážně nádherné. Jsem rád, že se ti líbí. "on stiskl ji polibek na čelo a pak přitáhl si ji, co nejvíce k sobě" Dobrou noc, má drahá. Dobrou, lásko.

A jak je jíž vidět, oba byly spolu velice, šťastní, a radovali se každým dnem, za to, co jim, život dopřál.

Současnost.

Takže, takto jste se s Mámou poznaly tati? Jo, tak přibližně to bylo. A jsem moc šťastný, protože mám vše, co jsem si přál. Nikdy nás neopustíš, že ne? Jasně, že ne, nikdy, mám tě moc rád, jako i tvou Maminku. (Moc, jsme se na tebe těšily, když jsme se to dozvěděly. víš.) Já tebe taky "objal ho a políbil na tvář". Teď, by si, už měl jít spát ty můj šampione. Tati...ano...kdy myslíš, že se máma vrátí. A, myslím, že je už tady. Ahoj, vy dva jak to šlo? Ahoj miláčku, jak si se měla v práci? Rychle a lehce, políbil ji na rty...Skvěle, ale už jsem se nemohla dočkat, až uvidím vás, chyběli jste mi totiž. Omlouvám se, že dneska jsem se trochu opozdila. A co vy dva. V pořádku, šlo všechno. Objala, syna a dala mu pusu na tvář. Jo, táta mi vyprávěl, jak jste se poznaly atd.

A jak jsem dostal své jméno....Vážně? Jo, a bylo to super. Tak, ale, teď, už opravdu musíš spát. Dobou noc, broučku. Dobrou Mami...mám tě rád. Já tebe taky "Stiskla mu ještě jeden polibek na čelo, a zapnula malou lampičku, předtím než oba odešly".

Miláčku, musím ti něco, říct. "Ležely na posteli, schouleni do sebe" Co se stalo, je to vážné. Ne tak úplně...poslouchej...dneska mě v práci povýšily, a jestli vše dobře půjde, budeme mít více peněz a můžeme jet na tu dovolenou, co jsme si tak přáli nejvíce nás syn. Vážně, to je skvělé...hlavně pro Adama, přál si to, už hrozně dlouho. Dal, ji lehký polibek, "Miluji tě zlato" Já vím, já tebe taky. Dobrou noc...i tobě miláčku. Tehdy, si uvědomili oba, že jsou velice šťastní, navždy. Konečně usnuly schouleni do sebe. Adam stál ve dveřích, trochu vyděšený. Tati, zašeptal, Adam...Jako se najednou oba probudily...Co se děle, šampione...Měl jsem zlý sen, nemohl bych prosím spát s vámi? Jistě, že můžeš zlato. Oba udělaly místo, aby si, jejich syn mohl lehnout doprostřed. Objali ho pevně, pššš, všechno bude v pořádku, zlato....teď, už ale spi, neboj se jsme oba u tebe. Stiskly mu oba pusu na čelo, než zase všichni klidně usnuly.

Konec

PS: Ráda, bych znala vaše názory...Mlůžete, je klidně napsat do komentářu.