Když mi prostě bylo pět

Nevím, proč píší na toto téma. Asi tím, že mě nějak zaujalo. A pak jsem si přečetla článek od nej osůbky Karamelky, který mě tak nějak inspiroval, a já chtěla nutně něco sepsat.

Joo, to když mě bylo pět si, už z toho moc nepamatuji. :-( Ale někdy, s říkám, že bych raději zůstala malá. Víte, když jste malí a něco uděláte, nebo tak prostě...vás tolik nekritizují nebo to můžete občas svést na mladší sourozence a tak...ono většinou se na to rychle zapomene. Ale čím, jste větší, tak je to horší. Něco, uděláte a pořád se vám to připomíná.

Navíc, když jste malý, nemáte tolik zodpovědnosti jako teď a nemusíte se moc starat o to, co a jak budete dál, v životě dělat. Máte na to prostě, ještě dost času.

Jenže, když jste pak, už velcí je to šložitější a odpovědnost vám roste. Už nemůžeme, řešit jen to zda budeme sedět doma nebo něde venku nebo budeme každý den s přátely či nainternetu. Už, musíte řešit vážnější věci. Jako třeba: škola, později práce, rodina atd.

Navíc, v dnešní době, je moc těžké si najít ty zprávné přítelé. Kteří budou s námi v dobrém i zlém, kteří nas nebudou odsuzovat, za vše, co uděláme.

Je to tak prostě, dneska váš každý odsoudí, aniž by vás lépe poznal. A když vy odsoudíte jeho, okamžitě se na vás naštve třeba. Doba je prostě těžká, a kdo ví, co ještě příjde. Kdysi mě přišlo, že doba byla daleko lehčí a vše bylo snažší.

Hold, prostě si někdy přeji být stále ještě malé dítě, které nemusí řešit nic važné, a dostane většinou to, co chce. :D

Psala jsem to tak, trochu narychlo. Omlouvám se, dneska nestíhám.