Tiše pláče a je vyděšená...Castle FF

Dobře. Konečně jsem se dostala k internetu. Dneska jsem měla trochu frmol. Psaly jste tedy, že chcete první část té Castle FF (FanFiction). Tak tady ji máte. Je to AU (tedy tak trochu smyšlený příběh). Zřejmě bude rozdělen na 2 čátí, popřípadě 3. Ještě uvidím jak ho zakončím. Ale asi budou ty 3. No nebudu více psát a nechám vás tedy číst.

Název: Tiše pláče a je vyděšená

Rating T zatím

Viděla hořící auto, svého skoro manžela. Začala vzlykat, silně. Nevěděla, co má dělat, nikde ho totiž neviděla. Byl tolik vyděšená. Nakonec to již déle nevydržela a omdlela. Probudila se v nemocnici, vystrašená a nechápala jak se tady dostala.

Mezi tím dorazila Martha a Alexis...vešly do nemocnice..."Promiňte, kde najdeme Slečnu Kate Beckett?" " A vy jste?"...Dotázala se sestra. "Je to moje...skoro snacha, musím ji vidět prosím." "Dobrá tedy, je to pokoj 103" "Děkujeme vám". Obě najednou odpověděly.

Šly směrem k pokoji 103. Vlezly dovnitř. "Ahoj, Kate" pozdravila Alexis. "Och, drahoušku" Marta ihned běžela a objala ji silně. "Jak se cítíš?"

"Mmm, bolí mě trochu hlava ale, jinak to není tak zlé." A pak si uvědomila, kde je Richard..."OMG, kde, je Rick, co přesně se stalo?" Slzy ji opět běžely po tváři velmi rychle. "Kate, drahoušku, měla by si se uklidnit...On nebyl v tom autě. Bylo prázdné, když hořelo. Jistě ho brzy najdou."

"Opravdu..." Velký kámen ze srdce ji spadl. "jestli se mu něco, tak." Marta, ihned opět objala ji pevně a třela lehce její záda. "Pšššš, drahá vše bude dobré uvidíš" "Měla, bych jim pomoct, najít ho. I tak je mi už lépe."

"Nesmysl, uvidíme, co řekne doktor, teď by si měla odpočívat. Každý dělá, co může aby ho našel." "Ale..." "Žádné, ale babička má pravdu Kate, uklidni se...Nechceme, aby se ti stalo také něco horšího."

Doktor, jako na zavolanou přišel do pokoje. Můžete nás nechat, dámy o samotě prosím. "Ne." Řekla, Kate "To je v pořádku, byla bych raději kdyby zůstaly." "Dobře, jak je libo"

"Tak jak se cítíte...slečno Beckett?" "Mnohem lépe, klidně můžu jít domu" Samozřejmě lhala, byla slabší ještě a hlava ji mírně bolela.

"Je mi líto, ale domů nemůžete dříve než za dva dny. Musíme si vás i dítě nechat tady, na pozorovaní ještě. Měla jste velké štěstí, že se vám i děťátku nic vážného nestalo. Takže, musíte jen odpočívat, doporučuji vám nedělat nic složité a těžké" Kate, zůstala opařená a v šoku..."Promiňte, řekl jste děťátku...Chcete říct, že já jsem, těhotná?" "

"O, takže nevěděla jste to?" "Ne já, vůbec netušila jsem. A jak dlouho vlastně?" "Dva týdny přesně." Kate, stál v šoku stejně tak i Marta a Alexis. " No drahá." Řekla Marta. "Jsem nadšená, že budu opět babička. Obzvláště, když jde o tebe" Teď se podívala na Alexis..."Tím nechci říct, že Maredith jsem ráda neměla, Lexi. Ona prostě jen, nebyla ta s kterou bych si rozuměla tak dobře jako s tebou, Katie." "Rozumím", přikývla Alexis. "Děkuji, Marto." "Kate, ji dala malí úsměv. Nemohla uvěřit, co se to přesně stalo. Ona je těhotná, s mužem kterého nadevše miluje. Ale on, je teď pryč a ona neví kde přesně a zda ho ještě někdy vůbec spatří. " No dámy, nechám vás tady osamotě. Nezapomeňte odpočívat a nerozčilujte se." "Nebojte se doktore, postaráme se o ni." Ozvala se Martha.

"No, slyšela jsi doktora Kate, budeš muset více odpočívat a nerozčilovat se." Martha, chytila Kate za ruce. "Udělala jsi mě velice šťastnou....A chci, aby jsi věděla, stejně tak jako tu budu vždy pro Alexis, tak i pro tebe má drahá. Neboj se, společně to vše zvládneme. A jen co se můj syn se najde, bude jistě nadšený, až uslyší tu krásnou zprávu. "Dojdu si pro čaj" Martha odešla spokoje Kate a Alexis zůstaly sami.

Já jen doufám, že se vám líbilo. A bude se vám pak líbit i pokračovní. Jestli jsou tam nějaké chyby, moc se vám omlouvám. Vím, je to trochu krátké. :( Ale, alespoň něco. :D Brzy se pokusím dát, další kapitolu. :)